Každý z nás se naučil svůj mateřský jazyk. Možná nám to trvalo několik let, ale každé zdravé dítě v normálním prostředí je schopné naučit se svůj mateřský jazyk.
Když se však v dospělosti pokoušíme naučit nový jazyk, naše snahy často končí neúspěchem.
Proč tomu tak je? Ztrácíme s přibývajícím věkem schopnost učit se jazyky? Vůbec ne.

Podle vědeckých výzkumů má náš mozek i v dospělosti přístup ke stejným mechanismům, které jsme používali při osvojování rodného jazyka v dětství.
Z mnoha důvodů jsme je však v dospělosti prostě přestali používat a začali se učit jazyky jinak.

V této knize se vydáme na cestu za znovuobjevením přirozené schopnosti učit se jazyky, která je vlastní nám všem, mladým i starším.
Děti se učí svůj mateřský jazyk bez zjevného úsilí, spontánně, s radostí a úspěšně.
Vědecké výzkumy naznačují, že pokud se dospělí učí cizí jazyky stejným způsobem, jakým se učili svůj první jazyk v dětství, budou si je také bez námahy osvojovat, velmi dobře jim rozumět a plynule jimi mluvit.




Děti se totiž už v břiše matky naladí na melodii a rytmus svého mateřského jazyka a pak, když se narodí, tak v tomto rytmu a melodii pláčou a později i mluví. Podle výzkumů význačných světových univerzit je naladění se na jazyk klíčové pro jeho pozdější snadné zvládnutí. A pozor – jsou toho schopni i dospělí a děti v pozdějším školním věku.

Když jsme se naučili rozumět a mluvit ve svém rodném jazyce, byli jsme negramotní. Neuměli jsme číst a psát. Naučili jsme se komunikovat jen pomocí poslouchání, pozorování a imitování. Zvládnout číst a psát je obtížné samo o sobě, i když už jazyk dítě umí. Mezery mezi slovy ve zvukovém záznamu nejsou a mozek se musí naučit rozpoznávat jednotlivá slova pomocí rytmicko-melodických vzorců daného jazyka. Písmo od toho odvádí pozornost a zaměstnává jinou logickou část mozku – pro učení jazyka ne zcela vhodnou. A vadí to i dospělým a dětem ve školním věku, díky tomu u nich výrazně klesá spolehlivost učení se jazykům oproti tomu, když se učili svůj mateřský jazyk. Mají totiž tendenci číst písmo stejně jako ve svém mateřském jazyce, ale každý jazyk používá trochu jiné zvuky, má jinou melodii, jiný rytmus i jiná gesta.

Představte si, že byste se chtěli naučit lyžovat čtením příručky o lyžování místo zkoušení přímo na svahu. Když jsme se učili jazyk jako děti, nikdo nám nevysvětloval slovní zásobu ani gramatiku. Na vše přišel náš mozek sám pomocí poslechu a pozorování. Mozek jak u dětí, tak u dospělých disponuje tzv. statistickým a mezi-situačním učením, které probíhá automaticky. Je proto lepší nechat se vystavit novému jazyku a využít tuto vrozenou schopnost našeho mozku nežli se učit pravidla a slovíčka. Znalost slovíček a gramatiky nás nutí příliš přemýšlet o jazyce nežli v samotném jazyce. Podle měření univerzit touto vrozenou schopností disponujeme i v dospělosti.

Stejně jako papouškovi nikdo nevysvětluje gramatiku, když začne krásně napodobovat zvuky jazyka, nevysvětluje se ani dětem. Postupně díky tomu, že jsou denně vystaveni jazyku, tak jejich mozek začne rozpoznávat, která slova a koncovky slov k sobě patří a která ne. Až potom začnou děti jazyk napodobovat. Zpočátku s mnoha chybami, ale to do procesu učení patří. Tak jako se žádné dítě nenaučí chodit bez pádů, nenaučí se ani mluvit bez dělání chyb, které ale postupně zmizí. A pro dospělé je to také velmi funkční metoda a nevyžaduje moc námahy, neboť je pro nás přirozená.

Když děti poslouchají svůj mateřský jazyk, jejich mozek jej začne zpracovávat. Tomuto mechanismu se říká statistické učení. Mozek si začne na základě výskytu uvědomovat, které hlásky do jazyka patří, a ignorovat ty, které tam nepatří. České děti proto rozpoznávají dvě podobně znějící hlásky [e] a [a], zatímco anglické děti rozpoznají hlásky rovnou tři [e], [a] a [@]. Díky tomu budou později snadněji rozlišovat mezi jednotlivými slovy a lépe jim přiřazovat správné významy. A také jim samotným bude lépe rozumět. Z výzkumů význačných světových univerzit vyplývá, že pokud dospělí nebo starší děti projdou správným naladěním se na jazyk, pak i oni výrazně zlepší své porozumění, výslovnost a celkovou schopnost naučit se výborně jazyk.

Na základě výzkumů víme, že pokud posloucháme jazyk, tak se náš mozek rozvibruje a mozkové vlny se sladí s dominantními melodicko-rytmickými vzorci jazyka. Naladění se na jazyk si můžeme představit jako bránu do jazyka nebo jako nit, na kterou se postupně navlékají slova a gramatické jevy. Když tato nit není, korálky se rozkutálí. Jedná se o důležitou ranou fázi učení se jazyku, kterou tradiční metody učení i jiné výukové aplikace zcela vynechávají. Prenatální „filrovaný" poslech, který je v aplikaci Mooveez, pomáhá naladění se vašeho mozku na nový jazyk i dospělým a starším dětem.


Rádi bychom se s vámi podělili o skvělý článek, který nedávno vyšel v prestižním ekonomickém časopise Forbes:
<p>Vědečtější Duolingo. Díky české aplikaci se lze naučit cizí jazyk jako malé dítě</p>
Po přečtení titulku vás může napadnout následující otázka: Může se dospělý učit jako malé dítě? To přece není možné! Ale výzkum týmu lingvistky Kateřiny Chládkové z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy představil doslova revoluční myšlenku ve výuce cizích jazyků. Dospělý mozek si může osvojit nový jazyk stejně jako ten dětský, protože s věkem jsme tuto schopnost neztratili. Zaujalo vás to? Ve skvělém rozhovoru s Kateřinou Chládkovou pro časopis Forbes se dozvíte mnohem více a mimo jiné také to, jak naše aplikace Mooveez implementuje tyto vědecké poznatky do výukového plánu a studijních funkcí.